A jak to vlastně tenkrát všechno začalo?

Už jako malá holčička jsem chtěla toho malého chlupatého pejska s červenou mašličkou, ale jak to bývá – rodiče mi ho nikdy nepořídili. Trvalo to 33 let, než se můj dětský sen zrealizoval. Nastal den D a já si domu přivezla vymodlené štěňátko, které mělo vtipně komplikované jméno Quentien Coloris Nova, a proto jsme ji začali říkat Jessy   Letos naší rodové stařešině a naší nejlepší psí babičce bude 12 let a s čistým svědomím mohu říct, že je to jeden z nejposlušnějších jorků vůbec – až na to štěkání, ale co – je to přeci teriér a ten se nějak projevovat musí  Zvláštní je, že občas neslyší, třeba když po ní něco chceme zadarmo, jinak umí základní povely a její nejlepší trik se nazývá „Jessy chcípni“

Znáte heslo, že ve dvou se to lépe táhne? Určitě ano! A to byl důvod, proč jsme Jessynce pořídili psí kamarádku Nikytku (Nikytha Kate Santana Noka) a jelikož se to ve dvou lépe táhne, tak jsme ten samý den přivezli ještě její sestřičku Nellynku (Nikola Kate Santana Noka) 

Ještě dnes to vidím úplně živě, jak si hrají v obýváku a kolem stolu lítají dvě chlupaté koule, jen ta Nellynka tam stála celá zaseklá a nevěděla co dělat. Vždy se jen zmohla na to, otočit se tím směrem, kudy ty dvě zbylé tryskomyši běžely. No a tyto vtipné reakce má dodnes, ale i přes to je nejlepší aportér a lovec.

Tímto způsobem se naše smečka začala pozvolným tempem rozrůstat. Před třemi lety jsem propadla kouzlu barevné variatně jorkširského terriéra. A tak se k nám do smečky dostal první biewer .. fenka CONI. Je to jedna z mála jorkšírek, která prošla základním výcvikem a dokonce párkrát navštívila cvičák  Umí štěkat na povel a i bez povelu – jak bývá u jorků zvykem, umí povel ke mně, sedni a lehni. No a protože jsou klasičtí jorci „rasisti“, tak jsem jí pořídila i pár barevných spojenců. Dvojčata FELISII a FIDI (domácími jmény Sofii a Bridgetu) a později ještě dva výstavní krasavce biewera ELTONKA a čokoládového jorka jménem CAGEY ( Gučíka). Jeden je víc namyšlený než druhý – taky mají na co, oba mají spousty výstavních titulů.

Prostě a jednodušše – náš život jsme kompletně podřídili psům a s čistým svědomím mohu říct, že se u nás mají opravdu božsky. Občas říkávám, že bych v příštím životě chtěla být svým psem. Proto si přeji a zároveň doufám, že se naše štěňátka dostanou do těch nejlepších milujících rodin, které jim dají veškerý komfort a péči v takové míře jako mají u nás a nechají je žít krásný život a na konci ve stáří také důstojně odejít.